Proč učit dítě pracovat s chybou?

Když dítě udělá chybu, přirozeně máme tendenci ukázat mu správné řešení. Opravená odpověď ale ještě neznamená, že dítě porozumělo tomu, co se při jeho práci stalo.

Právě návrat k vlastnímu postupu může být důležitou součástí učení.

Místo rychlé opravy se můžeme ptát:

Jak jsi postupoval?
Kde se tvůj postup změnil?
Čeho sis všiml?
Co bys mohl udělat jinak?
Jak poznáš, že to tentokrát funguje?

Takové otázky obracejí pozornost od samotného výsledku k procesu přemýšlení. Dítě hledá místo, ve kterém se jeho postup změnil, přemýšlí nad příčinou a zkouší další cestu.

Postupně se tak učí chybu najít, pochopit a pracovat s ní. Zároveň si více všímá toho, jak samo přemýšlí a jaké postupy mu při řešení pomáhají.

A právě tato zkušenost může přesahovat jednu konkrétní úlohu. Dítě si vytváří postup, ke kterému se může vracet i příště:

Zastavit se, podívat se na svůj postup, hledat souvislosti a volit další možnost.

Práce s chybou je také cestou k větší samostatnosti v učení. Příště se možná před opravou stojí za to nejprve zeptat:

„Jak jsi na to přišel?“